ČESKÁ VĚDA

„Jako mentor bych měl svým příkladem a také občasnými radami motivovat a inspirovat své studenty. Sám se řídím Einsteinovým výrokem, tedy, že ‘vychovávat lze pouze příkladem pozitivním nebo negativním. Pouhými řečmi se nikdo nevychová,’“ tvrdí profesor František Maršík, který na ZČU zastává mimo jiné i roli mentora projektu EXLIZ. Sám říká, že každý problém je řešitelný, i když později přiznává, že na cestě k pozitivnímu výsledku se musí nejprve překonat kvantum negativních. „Vždy je nebezpečné napevno tvrdit, že něco nejde. Protože právě ten kdo neví, že to nejde, pak třeba nakonec ukáže, že to je úplně jinak,“ zakončuje Maršík s úsměvem.

„Jako mentor bych měl svým příkladem a také občasnými radami motivovat a inspirovat své studenty. Sám se řídím Einsteinovým výrokem, tedy, že ‘vychovávat lze pouze příkladem pozitivním nebo negativním. Pouhými řečmi se nikdo nevychová,’“ tvrdí profesor František Maršík, který na ZČU zastává mimo jiné i roli mentora projektu EXLIZ. Sám říká, že každý problém je řešitelný, i když později přiznává, že na cestě k pozitivnímu výsledku se musí nejprve překonat kvantum negativních. „Vždy je nebezpečné napevno tvrdit, že něco nejde. Protože právě ten kdo neví, že to nejde, pak třeba nakonec ukáže, že to je úplně jinak,“ zakončuje Maršík s úsměvem.

Číst dále…

Pokud se těšíte na další miniaturizaci výpočetní techniky, přejete si v budoucnu automobily se spotřebou kolem 4l na 100 km, nebo dopravní prostředek, který bude poháněn na základě rozkladu vody pomocí slunečních paprsků, pak čtěte dál.

Největší technologický boom příštích desetiletí se možná zrodí jen kousek od Vašeho bydliště. Profesor Jaroslav Vlček vede několik let katedru fyziky na Západočeské univerzitě v Plzni. Kromě vedení katedry a kvanta teoretického i aplikovaného výzkumu má čas také na mentorování postdoků v rámci projektu EXLIZ. Cíl projektu je prostý: získat pro ZČU nejtalentovanější mladé vědce z celého světa.

Pokud se těšíte na další miniaturizaci výpočetní techniky, přejete si v budoucnu automobily se spotřebou kolem 4l na 100 km, nebo dopravní prostředek, který bude poháněn na základě rozkladu vody pomocí slunečních paprsků, pak čtěte dál.

Největší technologický boom příštích desetiletí se možná zrodí jen kousek od Vašeho bydliště. Profesor Jaroslav Vlček vede několik let katedru fyziky na Západočeské univerzitě v Plzni. Kromě vedení katedry a kvanta teoretického i aplikovaného výzkumu má čas také na mentorování postdoků v rámci projektu EXLIZ. Cíl projektu je prostý: získat pro ZČU nejtalentovanější mladé vědce z celého světa.

Číst dále…

Potemnělé a spletité chodby plzeňské Pedagogické fakulty už viděly mnohé vynikající profesory a nadané studenty, kteří kráčeli místy, jenž „věda“ může hrdě nazývat svým domovem. Ale posledních pár měsíců ukrývají tahle stará zákoutí u Chodského náměstí zcela nový poklad.

Obklopena tunami fosilií a vrzajícím nábytkem, dr. Andrea Jiménez Sánchez dělá práci, které se na světě věnuje vpravdě málokdo: systematicky zkoumajíc svou unikátní marockou sbírku vzorků, Andrea je jedním z vůdčích expert na tzv. „bryozoans“. Co jsou zač? Bryozoans byli malí mechovci, běžně dosahující sotva půlmilimetrové velikosti, z nichž ti nejstarší žili zhruba před 450 miliony lety. „Jsou pro mě jako děti“, říká Andrea a její jasné černé oči se rozzáří, když popisuje, jak se s těmito malými zvířátky z doby Ordoviku seznámila. Proč právě jim se rozhodla zasvětit svou vědeckou kariéru? „To, že se pokouším rozumět tomu, co mechovci byli, popisuji a analyzuji je, pro mě znamená, že můžu strávit celé dny studiem úžasných dat. Po celou dobu zaměstnám svou mysl, nikdy se nenudím!“, vysvětluje Andrea zápal do svého excelentního výzkumu.

Potemnělé a spletité chodby plzeňské Pedagogické fakulty už viděly mnohé vynikající profesory a nadané studenty, kteří kráčeli místy, jenž „věda“ může hrdě nazývat svým domovem. Ale posledních pár měsíců ukrývají tahle stará zákoutí u Chodského náměstí zcela nový poklad.

Obklopena tunami fosilií a vrzajícím nábytkem, dr. Andrea Jiménez Sánchez dělá práci, které se na světě věnuje vpravdě málokdo: systematicky zkoumajíc svou unikátní marockou sbírku vzorků, Andrea je jedním z vůdčích expert na tzv. „bryozoans“. Co jsou zač? Bryozoans byli malí mechovci, běžně dosahující sotva půlmilimetrové velikosti, z nichž ti nejstarší žili zhruba před 450 miliony lety. „Jsou pro mě jako děti“, říká Andrea a její jasné černé oči se rozzáří, když popisuje, jak se s těmito malými zvířátky z doby Ordoviku seznámila. Proč právě jim se rozhodla zasvětit svou vědeckou kariéru? „To, že se pokouším rozumět tomu, co mechovci byli, popisuji a analyzuji je, pro mě znamená, že můžu strávit celé dny studiem úžasných dat. Po celou dobu zaměstnám svou mysl, nikdy se nenudím!“, vysvětluje Andrea zápal do svého excelentního výzkumu.

Číst dále…

Tomáš Meiser vystudoval pedagogiku se zaměřením matematika a fyzika; učit na školu ale nešel. Neformálnímu vzdělávání se i přesto věnuje již třetím rokem v Techmanii, kde působí jako kurátor nově vznikající Expozice vesmír a spolu s tím má na starost i tvorbu filmů pro nové 3D Planetárium.

Techmania Science Center v lednu otevírá první 3D planetárium v ČR. Není však unikátní jen pro svoji 3D technologii, ale také v Čechách ojedinělým promítáním na kulovou plochu. „Obraz pak na člověka působí mnohem silnějším prostorovým dojmem,“ doplňuje Tomáš Meiser, který může být právem nazýván jedním z ideových otců plzeňského planetária.

Hned na začátku jsme se jej zeptali na otázku, která možná trápí mnohé Plzeňany – jak se od sebe liší planetárium a hvězdárna? „Oproti hvězdárně nemá planetárium dalekohled, ale i přesto zde návštěvníkovi nabídneme výhled na 140 000 hvězd. Dostane se daleko za hranice naší sluneční soustavy; až tam, kam by běžným okem ani dalekohledem nedohlédl. V zimě to má navíc tu výhodu, že nemusíte mrznout u dalekohledu,“ dodává s úsměvem.

Číst dále…

Dle svých vlastních slov má v Techmanii na starosti hlavně to, abyste zde po jejím znovuotevření v březnu roku 2014 nenalezli jen čtyři prázdné stěny. Zodpovídá za vývoj nových exponátů, zvolení vhodné grafiky a proškolení zaměstnanců science centra, aby věděli jak s jednotlivými exponáty zacházet a jak je odpovídajícím způsobem prezentovat návštěvníkům. V článku níže Vám představíme Davida Lobotku, vedoucího vývojového oddělení Techmania Science Center.

David nastoupil do Techmanie v roce 2008, ještě před samotným otevřením. Při dokončování diplomové práce se dověděl, že Techmania hledá edutainery (popularizátory vědy a techniky; pozn. redaktora) z učitelských oborů. Přihlásil se na výběrové řízení a od té doby je Techmania jeho druhým domovem. „Začínal jsem na place jako edutainer, staral jsem se o návštěvníky a zhruba po dvou letech jsem začal dělat programového manažera, což byla spíš kancelářská práce, kde jsem vymýšlel vzdělávací programy pro školy. Když jsme začali přemýšlet o nové a větší Techmanii, ředitel mi nabídl, jestli nechci vést vývojové oddělení, a tak jsem tu,“ popisuje David postup své kariéry.

Číst dále…