Že jablko padá ze stromu na zem, vědí lidé odjakživa. Ale teprve když spadlo, jak praví legenda, na hlavu Isaacu Newtonovi, objevilo lidstvo gravitaci. A to nejen tu, která způsobuje, že stojíme nohama na zemi a jablka padají na hlavu spícím vědcům, ale i tu, která drží Měsíc na oběžné dráze Země a Zemi na oběžné dráze Slunce.
Jakkoli se může zdát, že gravitace prostě je a víme o ní vše, není to pravda. Josef Sebera, postdoktorand pracující na Západočeské univerzitě v programu EXLIZ pod vedením profesora Pavla Nováka, by o tom mohl dlouze vyprávět. Společně totiž pracují na projektu pro Evropskou kosmickou agenturu, který se právě gravitace týká.
„Naším úkolem je studium gravitačního pole Země, jeho modelování a interpretace výsledků pro navazující oblasti,“ říká na úvod trochu tajemně. Když se však rozpovídá, člověk zjišťuje, že ona tajemná síla, již Jan Neruda v Písních kosmických popsal jako hroudu, která nám nohy víže, má v praxi netušené možnosti využití. Například při zkoumání odtávání polárních ledovců. Skutečně se bílé čepice pólů ztenčují, nebo se nám to jen zdá? Bijí ekologové na poplach právem, nebo jde jen o mnoho povyku pro nic?
„Ledový příkrov v Grónsku nebo na Antarktidě je možné měřit opravdu fyzicky, kdy v delší časové řadě sledujete jeho tloušťku a rozlohu. Jde to ale i zcela bezkontaktně, prostřednictvím družicových měření, která jsou citlivá na drobné změny gravitačního pole Zeě. Měříme tedy změnu tíhy ledu,“ vysvětluje sympatický mladý vědec.
Stejně jako zamrzlé oblasti pólů mají vědci v hledáčku i plíce Země, Amazonii. „Tady nás zase zajímá objem vody, množství srážek, které přiteklo a odteklo,“ objasňuje Josef Sebera dál. Citlivé přístroje nakonec ukáží buď vlnící se čáru proměn v tropickém pralese, nebo varovně klesající přímku značící tání ledovců.
Další využití gravitace je ve stavebnictví. Čímž ovšem není myšlena olovnice na provázku, která má zaručit, že zeď poroste rovně vzhůru. Vědci určují s pomocí gravitace něco, co by se dalo označit jako celosvětová nulová nadmořská výška. Zní to divně? Například Techmania Science Center leží zhruba 330 metrů nad mořem. No jo, ale nad kterým? Nad Baltem? Nad Jadranem? Nad Atlantikem?
„Jednotlivé státy vztahují svou nadmořskou výšku k různým mořím. V Česku se nadmořská výška vztahuje k Baltu, ale třeba sousední Rakousko měří od Jadranu a rozdíl mezi Baltem a Jadranem je zhruba čtyřicet centimetrů,“ rozkrývá Josef Sebera tajemství nadmořských výšek, které může leckdy nepříjemně zkomplikovat situaci třeba při plánování staveb.
Proto, aby se v otázce nadmořských výšek mluvilo všude na světě takříkajíc stejnou řečí, měří vědci pomocí družic povrch Země a stanovují takzvaný geoid. Tedy něco jako ideální kouli bez hor a roklin. Aby se všichni odborníci na světě jednoznačně domluvili a měli jasnou představu, kolik třeba těch 330 metrů nad mořem doopravdy je. Když se měří například vzestup hladin oceánů, je taková jednotná mluva naprosto nezbytná. Ačkoli vinou tohoto jevu nebude nadmořská výška nikdy hodnotou konstantní. Zkrátka svět se stále mění a jedinou jistotou zůstává, že jablka budou vždy padat ze stromu dolů.
Markéta Čekanová
Tato akce je realizována v rámci projektu EXLIZ – CZ.1.07/2.3.00/30.0013, který JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
Napsat komentář